Příběhy obrazů Rozvoj osobnosti

„ANO“, ŽIVOTU

Rozloučení jako dar sebepoznání a hluboké vnitřní transformace

Když se naše oči poprvé setkaly, pocítila jsem velmi silný pocit uvnitř sebe, jakoby se motýli v mém břiše rozlétli po celém těle, do každé jeho buňky. Zažila jsem pocit takové blízkosti, jakoby se naše duše znaly snad tisíce let. V srdci rostl (po)cit, že tohle je ta duše, se kterou strávím zbytek tohoto života. Tak silné duchovní propojení, které následovalo, jsem v minulosti s nikým nezažila. Cítila jsem, že pokud tohoto muže poznám blíže, budu blíže Bohu. A jak jsem cítila, tak se poté i dělo…

Někteří lidé, kteří nám vkročí do života, i když třeba jen na krátký čas, jsou pozemskými anděly. Nepřicházejí nám do života jen tak náhodou. Anděl zná svůj úkol tady na Zemi. Přichází do života jako dar pro druhou duši, aby jí ukázal jak krásná uvnitř může být, i přesto, že to zatím sama nevidí. Přichází, aby nastavil zrcadlo v jehož světelném odrazu přichází sebepoznání a uvědomování si své pravé podstaty. A tak se to stalo i nám…

Kdo nezemře, nemůže se ani znovu narodit.

Avšak jednoho rána jsem slyšela z jeho úst slovo, kterého jsem se obávala, že bych někdy od něj slyšet mohla. Řezalo v srdci jako střep, na který jsem omylem šlápla. V té chvíli se mi zhroutil svět. Svět, který jsem si vystavěla v mé mysli. Byl to svět, ve kterém bylo vše dokonalé. Vše do sebe krásně zapadalo. Vše bylo tak jak jsem si po svých těžkých životních zkouškách vysnila. Byl to však jen můj sen. Což jsem v daný moment pochopila. Zmrzla jsem. Z mého života se v tu chvíli stala temná noc, ve které jsem chtěla usnout a už se z ní nikdy neprobudit. Tak moc mě bolelo celé mé já, že jsem měla pocit, že se v té bolesti doslova ztratím a už se nikdy nenajdu. Přišlo prázdno. Ticho. Nikde nic. Ani lístek ve větru života se nepohnul. Ticho jako před bouří. Byl to další sen, ze kterého jsem se však už nechtěla probudit do života. Nic mi nedávalo smysl. Vše utichlo jak po řádění divokého tornáda. Kreativita, tvoření, radost i láska odešla z mé blízkosti.

V tom mém snu se mi zdál další sen, kdy jsem plula po moři na velké lodi. Loď se náhle převrhla a já spadla do moře. Klesala jsem ke dnu. Ale kupodivu v tom nebylo nic děsivého. Jen jsem pomalu klesala a nebála se. Jako by mě objímaly světelné paprsky pronikající skrze mořskou hladinu. Jako bych věděla, že na tom dně najdu ten největší poklad a dar pro mě. Klesala jsem tak dlouho, až jsem se mohla svými chodidly konečně dotknout mořského dna. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, vypadalo to tam jako v podmořské jeskyni. Všude kolem byly stěny z pískovce. Byly to stěny, které jsem si sama vytvořila. Chodila jsem po dně a hledala cestu ven. Pak jsem se probudila…

ANO, ŽIVOTU

Řekla jsem „ANO, ŽIVOTU. Již po pár týdnech odloučení se najednou moje vědomí rozběhlo tryskem jako stádo černých nezastavitelných mustangů. Jako stádo divokých koní, které objeví mezeru v ohradě, kde samo sebe zavřelo a rozběhne se do volné přírody. Ten pocit SVOBODY, který záhy následoval po temné a tiché prázdnotě, mě naplnil silným pocitem blaženosti a radosti. Bylo to jako vytvořit si klec, do které se člověk sám zamkne. A po hlubokém pochopení souvislostí najde ke své kleci klíč a sám si zevnitř otevře a zjistí, že je úplně svobodný. Duše se rozlétne do všech koutů světa a chce skákat, létat, zpívat, tančit, smát se, hrát si a všem zvěstovat tu šťastnou zprávu, že teď už ví, jak to vlastně všechno je. Že všechny ty bariéry, které si v životě tvoříme, můžeme zbourat zase jedině my sami. Že jedině my jsme zodpovědní za své vlastní pocity štěstí a osobní svobody. Je to tak osvobozující pocit, že bych tímto pocitem ráda naplnila každou duši, která si tohle ještě nedovolila procítit. Zatřepat s ní a hlasitě zavolat:

„Halóóóóó, probuď se. Jsi svobodná, můžeš cokoliv. Dovol si svojí vnitřní svobodu. Dovol si to. Jen si dovol létat, zpívat, hrát si, smát se a vdechovat život plnými doušky, vdechovat lásku sama k sobě, vdechovat vášeň, která ti rozbuší srdce, vdechovat tu touhu být sama se sebou šťastná, vdechovat sama sebe a sebou vyplňovat svůj vnitřní prostor. Jedině tak se každá z nás může uzdravit. Dovol si proplétat prsty se svým osudem a kráčej mu vstříc s jistotou, že pro tebe má připraveno ještě něco daleko lepšího, než to, co jsi dosud zažívala. Buď jako dítě a objevuj co ještě nebylo ani vysněno. Sni o všem co není, ale může být a věř, že to přijde. Duše moje milovaná, dovol si to. Do-vol-si-to. Do-vol-si-to.“

Vdechuj slunce ranní svit a budeš se v životě dobře mít.

A tak dnes cítím, že stejně jako jsi byl pro mě v našem vztahu andělem ty, že i já jsem byla andělem tvým. Andělské duše se prostě poznají. Protože jedině anděl pustí druhého anděla k sobě tak blízko, že může cítit vůni jeho duše, kterou s každým okamžikem vzájemné přítomnosti oba nadechují.

S láskou ti děkuji za krásných 2,5 roku společné cesty hluboké vnitřní transformace a za cestu po krajině mé duše. Naše rozloučení byl pro mě DAR. Znovu jsem se mohla zrodit z popela jako bájný pták Fénix. A za to sobě i tobě velký dík. Objevila jsem znovu svojí ztracenou SVOBODU a vrátila se mi do života láska, kreativita a radost z mého tvoření. Znovu jsem se otevřela životu i světu se vším, co mi nabízí a se vším krásným co mě ještě čeká. Pocit smíření otevírá srdce lásce a světlu, které mi zase koluje v žilách. Jsem to už zase já a sama sobě slibuju, že už ze své cesty neuhnu.

Rozloučení dvou duší není konec, je to jen pokračování lásky v jiné formě.

S láskou k sobě, s láskou k tobě, s láskou k nám.

Mia (zase o kousek blíže k Bohu uvnitř sebe) ❤️


PS: Nechť pro každého, kdo se zmítá v rozbouřeném moři a najde tyto řádky, je každé moje slovo léčivou útěchou a pohlazením pro jeho bolavou duši. Objímám tě, duše blízká a věř mi, že ze dna se dá jít už jedině nahoru, ke světlu. ❤️


Tento článek a informace v něm obsažené lze šířit pouze v případě povolení autora a to nekomerčním způsobem v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.miaart.czFB/MiaArt.czYouTube/Mia a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.


Dále...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *