Příběhy obrazů Rozvoj osobnosti

KOLOBĚH ŽIVOTA

Zrození a smrt

Koloběh života je obraz, který ke mě přišel na počátku června 2020. Krátce po jeho vytvoření jsem cítila, že právě o něm chci napsat svůj první příspěvek. Z jeho energie vnímám koloběh života, ke kterému patří zrození a smrt. A stejně tak se právě teď začíná rodit můj blog. Vnímám, že přicházející myšlenky chtějí být transformovány do slov, textu, který může přinést inspiraci a motivovat toho, kdo je připraven.

Na jaře se v přírodě rodí nový život, vše se zelená, z pupenů se stávají květy a vše je v plném rozpuku. Sluneční paprsky vytahují vše živé vzhůru do výšky. V létě, ve hřejivé náruči slunce, příroda dozrává a na jeho konci vydává své chutné a šťavnaté plody. Na podzim přichází loučení s letní zralostí a postupná příprava na příchod zimního spánku, pomyslné smrti. V zimě příroda utichne a zem pokryje sníh a led. Přichází očekávaný konec a odpočinek. A tak to je každý rok. Každé další jaro se příroda opět začne probouzet do svého nového života.

Koloběh života v přírodě vnímám stejně jako koloběh života u nás, u lidí. Aby taky ne, když jsme všichni její plnou součástí. Narodíme se čistí, svěží, neposkvrnění a voňaví právě tak, jako je jaro. V průběhu léta našeho života dozráváme z dětství do dospělosti. A na konci léta sklízíme plody svého dosavadního úsilí a konání. S podzimem života k nám přichází uvědomění a moudrost z prožitých zkušeností na jaře a v létě. Cítíme se nabytí zkušenostmi, které využíváme k postupné přípravě na odchod z tohoto světa. Připravujeme se na příchod zimního spánku. Připravujeme se na smrt, abychom se znovu někdy na jaře mohli narodit do nových zkušeností, do našeho nového života. Tato slova se dotknou duší těch, kteří věří, že právě tento život není náš jediný.

Smrt. Tolik obávané slovo, kterého se mnoho z nás bojí. Bojíme se ho jen vyslovit, natož vpustit jej do svého života v podobě ztráty života našeho, či našich nejbližších.. Smrt. To slovo zní velice příkře, tvrdě a nepřijatelně. Avšak vše je jen o úhlu pohledu na danou situaci. Vše je o úrovni vědomí, na které se nacházíme.

Vnímám, že obraz KOLOBĚH ŽIVOTA dokáže připravit člověka na nevyhnutelnou součást našich životů, ke kterým smrt patří. Smrt je jediná jistota v našich životech. Tedy snad kromě změny, která je taktéž jistotou, jež se v našich životech neustále děje :). Každý život tady na Zemi dříve či později skončí. Tak to prostě je. Proto bychom si měli vážit každého nového rána v podobě zrození. Kultivace vděčnosti za každý nový den, který je nám dán, přináší pokoru k životu. Vděčnost a pokora rozvíjí schopnost snižovat lpění na čemkoliv, ať už je to přímo samotný náš život. Vypůjčím si pojetí z buddhismu, kdy lpění na čemkoliv přináší utrpení. Tedy opak radosti a štěstí, který si přeje cítit snad každý z nás. Jen přijímání událostí a situací takových jaké jsou přináší svobodu duše i mysli.

Zkusme tedy přijmout kromě krásy zrození i přítomnost smrti. Dokud nás od smrti ještě stále dělí život, máme příležitost za něj cítit vděčnost. Vděčnost za život, který stále ještě žijeme. Za život, který můžeme každou vteřinu změnit v cestu plnou radosti, hojnosti, spokojenosti, laskavosti a harmonie. Po prožití takového naplněného života již pro nás smrt nebude strachem, ale vítaným zrozením na druhé straně. Neboť zrození na Zemi je smrtí zase na té straně druhé.

Přeji Vám všem krásné dny naplněné štěstím, radostí, úsměvem, pokorou k životu, vděčností a laskavostí.

S láskou Mia


Tento článek a informace v něm obsažené lze šířit pouze v případě povolení autora a to nekomerčním způsobem v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.miaart.cz, FB/MiaArt.czYouTube/Mia a všemi dalšími uvedenými aktivními zdroji, včetně této poznámky.


Dále...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *